Brániční dech

Břišní dech s plným využitím bránice nám dokonale pomáhá. Pozorujme se, jak reagujeme ve chvíli, kdy se lekneme a kdy se nám, tak říkajíc, "zatají" dech. Výsledkem je nehybná bránice.

Nejúčinnějším prostředkem proti stresu je náš vlastní dech. Dýchání prohloubíme tak, že zapojíme hlavní dýchací sval, bránici, a tak ji využijeme k plnému psychickému uvolnění.
Pro začátek provádíme dechová cvičení vleže na zádech na rovné podložce. Odložíme vše tísnivé. Ležíme volně, klidně se zavřenýma očima. Hlavu neukláníme, nezakláníme, nos směřuje vzhůru, brada svírá s krkem pravý úhel. Ruce jsou podél těla mírně rozhozené dlaněmi vzhůru, nohy trochu od sebe. Bedra jsou mírně přilnutá k podložce. Zásadně je netlačíme dolů žádným násilím, jen jemně ono přilnutí zkoušíme. Pravidelným cvičením se to časem podaří. Můžeme si pomoci tím, že ohneme kolena a nohy opřeme chodidly o zem.

V přípravné fázi cvičení se pokusíme pochopit své tělo rukama. Můžeme sledovat vlastní pohyb břicha nebo hrudníku při dýchání tak, že na ně sáhneme dlaní, Přiložíme ruku pod pupek anebo ji klademe na jiné části těla, kde můžeme cítit pohyb dechu. Můžeme se dotknout pod klíčními kostmi u ramen a vnímat zde malé zvedání a porovnávat zvedání v jiné oblasti. Napřed zkoušíme třeba jen pět dechů, do každé z těch částí, kde máme právě položenou ruku. Později postupně - a to denně o několik dechů přidáme. Naše dýchání nesmí být křečovité, ani s nikým nezávodíme. Řídíme se jen a jen sami sebou. Pokud při cvičení nedodržíme zásadu jemné volnosti a zatočí se nám nezvýklými pocity hlava, zůstaneme chvíli ležet. S postupem doby se jistě také naučíme dobře dýchat vzpřímeně (v sedě i v stoji).

Plné dýchání, o kterém budeme hovořit dále, nacvičujeme kdekoliv. Třeba v posteli, při procházce, čekání apod. Návyk správného dýchání nám přejde časem "do krve", aniž bychom se sledovali. Je to vlastně automatická funkce těla, ale my sami jsme ji kdysi potlačili. Je důležité naučit se dýchat plynule. V duchu přitom pozorujeme to, co se děje uvnitř našeho těla, při dýchání. (Např. jakými cestami proudí vzduch, jak se pohybují plíce spolu se svaly hrudníku a břicha). Dýcháme nosem. Při nádechu se nejdříve vyklene břicho, pak se roztáhne hrudník, při výdechu se vše vrací zpět. Neslyšně se nadechujeme tak, jako bychom do břicha nafukovali balonek. Ten se začne zvětšovat od podbřišku vzhůru do hrudi a nakonec pod klíční kosti. V žádné části nevypouštíme náš "balonek" dříve. Svůj nádech nikde neškrtíme. Potom zvolna a dokonale vydechujeme opět nosem. Když tento návod dobře pochopíme, začneme vnímat správnou práci bránice. Pracuje jako zvláštní druh pístu - při výdechu nahoru, při nádechu dolů.
Vědomý plný nádech                         

Vždy, když si vzpomeneme, tak nám tento plný dech pomůže k uvolnění.